CCPS o.s. - Česká společnost pěstitelu masožravých rostlin

Na úvod jsme prodiskutovali několik provozních a organizačních záležitostí, bez kterých se přece nemůže obejít žádná podobná organizace. Zvláště potom, pokud se nám podaří projít tyto záležitosti co nejrychleji…

Dalším bodem programu se však už stala přednáška Luboše Adamce „Biologie českých masožravých rostlin“, kterou máte možnost shlédnout díky Lubošově vstřícnosti ve formě prezentace také přímo na našich stránkách. Hlavními body přednášky byla taxonomie, určování, výskyt v ČR, ohrožení druhů a stanovišť, ochrana stanovišť,ekologické požadavky, biologické vlastnosti a pěstování a samotná přednáška obsahovala informace o následujících druzích masožravých rostlin: rosnatky (Drosera rotundifolia, D. anglica, D. × obovata, D. intermedia), aldrovandka (Adrovanda vesiculosa), tučnice (Pinguicula vulgaris, P. bohemica, P. × dostalii) a bublinatky (Utricularia australis, U. vulgaris, U. minor, U. bremii, U. ochroleuca, U. stygia, U. intermedia).

Po přednášce jsme za doprovodu Luboše Adamce vyrazili na prohlídku Botanického ústavu a zde pěstovaných vodních a mokřadních rostlin. Zajímavé bylo mimo jiné shlédnout to, jakým způsobem zde Luboš pěstuje vodní bublinatky a mnohé klony aldrovandek. Princip jednoduchý, zajímavý a dle jeho sdělení velmi účinný.

V druhé části dne jsme po obědě (kdy většina z nás konzumovala různé druhy místních sladkovodních ryb – jak také jinak v jižních Čechách!) vyslechli druhou přednášku, tentokrát přímo od protinožců. Mirek Zacpal nám promítl fotografie mnoha v Austrálii rostoucích druhů (rodů) masožravých rostlin, všechny zachycené na přírodních lokalitách a zároveň se s námi podělil o své zážitky a zajímavé informace. Austrálie je pravým rájem pro masožravkářské nadšence. Mirek měl navíc ještě tu výhodu, že v době jeho pobytu se v Austrálii konala také další ze světových konferencí ICPS (International Carnivorous Plant Society – Mezinárodní organizace pěstitelů masožravých rostlin, největší a nejprestižnější organizace pěstitelů na světě).

V pozdním odpoledni jsme se přesunuli na chatu  AV ČR ve Veselí nad Lužnicí, která byla pro nás „cestovatele“ více než odpovídajícím zařízením pro složení hlavy a diskuse o rostlinách a jiných „kuriozitách“, stejně jako pro degustaci různých druhů nápojů.

Večer jsme si však zpříjemnili pochodovým cvičením směrem do nejbližší vsi, abychom zahnali hlad něčím teplým a žízeň něčím vařeným, nejlépe točeným pivem. Byla to vydařená akce a návrat byl pro některé o něco jednodušší, protože kolegové – nepijáci (divný a nedefinovatelný druh to člověka – Homo absurdus abstinentis) pobrali většinu znavených a následně i bouřkou pronásledovaných jedinců na paluby svých luxusních osobních vozů rozmanitých značek. Do aut povětšinou vlezlo více lidí než je obvyklý počet míst, přesto se museli někteří osobní šoféři obrátit více než jednou, aby ukojili zvýšenou poptávku po přesunu po čtyřech kolech.

V sobotu 9. května následovala celodenní botanická exkurze za vedení Luboše Adamce po vybraných jihočeských lokalitách s odborným výkladem. Počasí nám přálo, komáři byli vesměs mírní a snášenliví a tak davy poznání chtivých jedinců dostávali od rána až téměř do večera pravidelný příděl botanických, zoologických, geografických, historických a jiných informací nejen od Luboše, ale i ze vzájemné interakce mezi sebou. Trasa putování byla zvolena tak, aby na sebe lokality navazovaly, byly jednoduše dostupném vozidly a hlavně aby nedošlo k poničení přírody. Samozřejmostí bylo vybavení holínkami nebo naopak sandály pro brodění vodou, mokřinami a rašeliništi.

Prvním navštíveným místem bylo ZR, kam jsme vyrazili za Drosera rotundifolia, ale hlavním tahákem této lokality je přirozený výskyt Drosera intermedia. Druhá jmenovaná rosnatka dává přednost silně zamokřeným a občasně zaplavovaným místům. Nemá ráda větší konkurenci dalších rostlin, včetně rašeliníku a nesnáší vyschnutí, proto v suchých létech mnohdy přežívá formou semenné banky. D. rostundifolia naproti tomu vyhledává spíše mírně vyvýšená a méně vlhká místa v polštářích rašeliníku. Rozlohou nebyl prostor výskytu D. intermedia nijak závratný, ale řekl nám mnoho o přírodních podmínkách a ekologických nárocích této masožravky.

Druhá lokalita bylo PT. Místo s výskytem vodních masožravých rostlin, v tomto případě se jednalo o Aldrovanda vesiculosa, Utricularia australis a Rostliny se většinou vyskytovaly v rákosinami více či méně zarostlých zátokách rybníka (Aldrovanda vesiculosa, Utricularia australis), případně v mělkých a malých tůních na přilehlých podmáčených loukách – opravdu velmi konkurenční prostředí pro vodní bublinatku! (Utricularia ochroleuca s.s.)

V jižních Čechách není rybníků nikdy dost a proto většina dalších lokalit, stejně jako tato u RH, ležela v jejich blízkosti nebo přímo „v nich“. U rybníku se nachází velmi pěkné a relativně rozsáhlé rašeliniště, které osídluje Drosera rotundifolia a mnoho dalších mokřadních rostlin, včetně masožravé vodní bublinatky Utricularia stygia, od naší expedice v odborných kruzích CCPS přezdívaná „hentyoné“. Kdo byl na místě – hlavně na přednášce Luboše Adamce – ví, co že se za tímto akronymem skrývá. Na dalším místě u stejného rybníka jsme narazili na U. stygia a na třetím místě potom znovu na U. stygia, D. rotundifolia a nově také na U. australis. Rosnatky byly k lezení v rašeliníkových polštářích, zatímco bublinatky povětšinou v menších tůních. Narazili jsme zde však také například na roztomilou žabku rosničku zelenou (Hyla arborea).

Čtvrtým místem bylo K, velice zajímavá a podmáčená rašelinná lokalita s velkými tůněmi nebo vodními plochami. Mimo rosnatek v polštářích rašeliníku (D. rotundifolia) se zde samozřejmě nacházely také vodní masožravé rostliny (Aldrovanda vesiculosa, Utricularia stygia a U. australis), ale také další zajímavé rostliny, např. voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae) nebo šípatka (Sagittaria sp.).

RN je sídlem vodní masožravé Utricularia ochroleuca. Lokalita byla značně zarostlá, respektive ta část, kterou jsme navštívili. Narazili jsme zde však také na další obojživelníky: skokana zeleného (Pelophylax esculentus) a kuňku obecnou (Bombina bombina).

Posledním z navštívených rybníků byl RR, obsazený opětovně vodními Utricularia minor a U. australis. Vyskytoval se zde však třeba také bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora).

Zajímavou lokalitou se svébytnou ekologií je CP. Zde se dá v tůních jednak nalézt Utricularia australis, ale na pískových plochách zde roste silná populace Drosera rotundifolia – prostředí značně odlišné od obligátních rašelinišť, kde stejná rosnatka roste v polštářích rašeliníku. Nemohli jsme samozřejmě odjet z naší expedice bez společné fotografie, jejíž pořizování je dokonce zvěčněno na „filmovém pásu“ mobilního telefonu. Na lokalitě se nacházely i další zajímavé rostliny, např. plavuňka zaplavovaná (Lycopodiella inundata), rdest splývavý (Potamogeton natans) nebo stulík malý (Nuphar pumila) a žlutý (Nuphar luea). Z obojživelníků jsme opět narazili na skokana zeleného (Pelophylax esculentus) a na rosničku zelenou (Hyla arborea).

Poslední naší zastávkou byla Národní přírodní rezervace Červené blato, kde jsme naši cestu ukončili procházkou po povalových chodnících a sledování zachovaného přírodního prostředí. Přesto, že zde nebyly uváděny žádné masožravé rostliny, podařilo se nám nakonec i z chodníku nalézt rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia).

Většina z nás se následně rozjela domů a malá skupinka nadšenců pokračovala v individuální exkurzi s Lubošem Adamcem i během neděle. Akce to byla vydařená nejen proto, že nám počasí přálo, ale také pro ryzí nadšení všech, kdo se této akce zúčastnili.