CCPS o.s. - Česká společnost pěstitelu masožravých rostlin

O: Rosnatky jsou lepkaými lovci hmyzu.

Zleva: D. capillaris, D. nidiformis, D. burmannii
Foto Galleria Carnivora©Barry Rice

Jsou na svých listech opatřeny dlouhými tentakulemi a tyto stopky jsou opatřeny žlázami, které jsou často jasně zbarvené. Žlázy vylučují atraktivní nektar, lepkavou směs a trávicí enzymy. Hmyz, který se ocitne na listech, se rychle přilepí a je stráven. Často je okolí žláznatých tentakul stimulováno a přidržuje hmyz, u mnoha druhů se samotný list ovine kolem kořisti. Tento pohyb je obvykle pomalý, trvá minuty nebo hodiny, než nastane. Často přehlížený aspekt pohybu tentakul je fakt, že se tentakule může ohnout v jakémkoliv směru. Ve chvíli, kdy je hmyz zachycen nalistu, všechny tentakule vědí, kterým směrem se mají ohnout. To přece skvělé. Vědci by rádi věděli, jak je to možné.

U některých druhů (např. u D. burmannii) je pohyb tentakul rychlejší—některé ze žláz se mohou ohnout o 180° během 10 sekund. Zatímco tentakule „rychlospouštěcí“ D. glanduligera se pohybují tak rychle, že v podstatě srazí kořist do středu pasti!

Existuje více než 180 popsaných druhů rodu Drosera, které byly nalezeny v suchozemských prostředích všech kontinentů vyjma Antarktidy. Rozmanitost forem tohoto rodu je ohromující. Některé tropické druhy rostou celoročně, zatímco jiné odumírají až na dužnaté kořeny (některé se ukrývají do malých, bramborám podobných hlízek během suché periody). Druhy z chladných, sněžných prostředí často tráví sezónu zimního slunovratu zkroucené v hustě zabalené pupeny zvané hibernakula. Některé druhy jsou vysoké, vzpřímené nebo popínavé rostliny, jiné mají k zemi přilehlé růžice.

Zleva: D. slackii, trpasličí D. enodes, D. anglica - hibernakula
Foto Galleria Carnivora©Barry Rice

Většina z vyskytujících se druhů rosnatek nemá závažnější problémy, které je ohrožují, než jsou ty, spojené s devastací a úbytkem přírodních lokalit. Znám opravdu velké, velké množství míst, kde se kdysi rostliny rodu Drosera vyskytovaly, ale které byly zničeny díky intenzivnímu rozvoji těchto území. Zatímco toto může být drtivě bolestné sledovat, je kriticky smutné, když se to děje takovým druhům, jako jsou trpasličí rosnatky v západní Austrálii, protože tyto rostliny mají opravdu velmi malé území rozšíření. Výprodej a obchod s nimi může znamenat skutečný konec těchto druhů!

Na několika příštích stránkách se budu zabývat všemi druhy rodu Drosera, za použití kategorií, které jsem použil také ve své knize. Pokud hledáte seznam všech druhů rostlin rodu Drosera, nebo se chcete zabývat diskusemi nad rozdělením do podrodů a sekcí u tohoto rodu, podívejte se na konec sekce věnované rosnatkám, připojil jsem tam obsáhlý dokument s touto tematikou . Užijte si to!

Zleva: D. dielsiana, D. spatulata, D. capensis - květ
Foto Galleria Carnivora©Barry Rice

Krátký a rychlý komentář ke kultivace/pěstování předtím, než budete čelit informacím na následujících stránkách. Jak byste předpokládali pro rod s takovouto rozmanitostí druhů, neexistuje jediný návod na to, jak je všechny jednoduše pěstovat. Musíte přesně vědět, jaký druh rostliny vlastně máte proto, abyste také zjistili, jak jej máte pěstovat. Pokud máte ale nějakou rostlinu jako svou první masožravku, nebo jednu z prvních, dá se předpokládat, že jste pravděpodobně získali jeden z velmi snadno pěstovatelích druhů jakými jsou například D. capensis, D. capillaris, D. dielsiana nebo D. spatulata. Vaším hlavním úkolem bude, dát rostlinám dostatečné množství světla tak, jak je to jen možné.

Page citations: D'Amato, P. 1998a; Davion, R. 2005, pers. communication; Juniper, B.E. et al. 1989; Lowrie, A. 1987, 1989, 1999; Rice, B.A. 2006a; Schlauer, J. 2002; personal observations.

Revised: January 2007
©Barry Rice, 2005

T: Radek Kastner