CCPS o.s. - Česká společnost pěstitelu masožravých rostlin

Pro většinu masožravek je zvýšená vzdušná vlhkost rozhodujícím faktorem při pěstování v kultuře. Nároky na vlhkost se řídí především podle stanoviště, na kterém rostliny rostou ve svém přirozeném prostředí. Měli bychom se snažit tyto přírodní a v domovině převládající podmínky co možná nejlépe zohlednit a napodobit.

Většina druhů toleruje v určité míře také výkyvy od jejich optimální vlhkosti, neboť těmto odchylkám mohou být vystaveny i v místě jejich přirozeného výskytu. Přitom to nejsou jenom tropické oblasti jako takové, které skýtají vlhké klima, spíše se v mnohých případech jedná o přilehlou vegetaci, jako je např. traviny, rašeliniště a močály, které obstarávají zvýšenou vzdušnou vlhkost ve svém dosahu. Druhy, které se vyskytují při pobřeží nebo v blízkosti jiných vodních ploch či zdrojů, získávají tu správnou dávku vlhkosti díky vodní tříšti, vodním parám, stále vlhké půdě nebo díky občasným záplavám. U některých druhů hraje také roli složení půdy (substrátu), které zajišťuje vypařování vody, což je přesně případ nocí s nižšími teplotami.

(i z tohoto důvodu je u některých druhů tak důležité kolísání teplot mezi dnem a nocí, pozn. překladatele)

Následující orientační hodnoty slouží pouze jako přibližné vodítko nároků jednotlivých rodů, které vždy zahrnují určitou míru tolerance.

• normální vzdušná vlhkost (40-50%): Byblis gigantea, mucholapka (Dionaea muscipula), některé rosnatky (Drosera), rosnolist (Drosophyllum), tučnice (Pinguicula), špirlice (Sarracenia) a roridula (Roridula).

• zvýšená vzdušná vlhkost (50-70%): láčkovice (Cephalotus), převážná většina rosnatek (Drosera), tropické tučnice (Pinguicula) a většina bublinatek (Utricularia)
  

• vysoká vzdušná vlhkost ( > než 70%) : Byblis liniflora, genliseje (Genlisea), heliamfor (Heliamphora), láčkovky (Nepenthes), některé rosnatky (Drosera) jakož i epifytní bublinatky (Utricularia)
  

Vzdušné vlhkosti pod 40 % bychom se měli vyvarovat pokud možno u všech druhů, protože by při dlouhodobém trvání mohla vést k poškození listů. Zároveň by však měla být jen tak vysoká, jak to rostliny vyžadují. Příliš vlhký vzduch vede v dlouhodobějším časovém horizontu ke zchoulostivění kultury a ta se díky tomu stává náchylnější na choroby a škůdce. Krom toho hrozí nebezpečí plísní, zejména při pěstování v uzavřených prostorech a nedostatku světla. Při nedostatečné vlhkosti - zvláště v letních měsících - se musí dbát na to, aby byl minimálně substrát stále udržován vlhký a aby se také zabránilo silnému vysychání.

Některé druhy masožravých rostlin vyžadují vysokou vlhkost bezpodmínečně. Jestliže je nedostatečná, tak např. láčkovky (Nepenthes) nevytváří žádné láčky. Heliamfory (Heliamphora) sice prosperují při méně vlhkém ovzduší, nevyvíjejí se však tak pěkně, jako rostliny pěstované ve vyšším vlhku. Také některé druhy rosnatek (Drosera) a tučnic (Pinguicula) „rosí“ jen při správné úrovni vlhkosti a v sušších podmínkách vypadají jen zpola tak hezky, jako při pěstování ve správném prostředí.

U druhů, které jsou kultivovány ve stojaté vodě, většinou stačí, když mají větší podmisku a do ní je stále dolévána voda. Odparem pak získávají rostliny dostatečnou výši vzdušné vlhkosti. Některé druhy bublinatek (Utricularia) snesou i občasné zatopení. (stejně jako rostlinu rodu Genlisea, pozn. překl.)

Vzdušná vlhkost hraje roli především ve chvíli, kdy se rostliny pěstují v uzavřených prostorech. V obytných místnostech činí hodnota vlhkosti většinou méně než 40 % a v zimním období ještě klesá, díky suchému vzduchu při vytápění. Proto je nanejvýš vhodné pěstovat některé druhy v odpovídajících nádobách, nádržích, schránkách, vitrínách. K tomu může výborně posloužit terárium, skleněná mísa nebo jiná podobná skleněná nádoba. Jestliže chceme pěstovat rostliny v uzavřených prostorech, doporučuji především terárium, protože je zde díky existujícím větracím mřížkám v přední a vrchní části dostatečně zajištěno větrání. Úplně zakryté akvárium není příliš ideální, protože je zde vlhkost vysoká až příliš a taktéž hrozí nebezpečí přehřátí, také výměna nebo pohyb vzduchu neprobíhá v požadované míře.

U pěstování ve sklenících skýtá většinou určitý počet rostlin pěstovaný na pěstebních stolech plných vody dostatečné množství vlhka. Pravidelné máčení substrátu a stěn se také může postarat o dodatečné zvýšení hladiny vlhkosti. Jestliže by měly teploty většinou v létě silně stoupat, bude nutno používat různá zvlhčovací a kropící zařízení ke zvyšování vlhkosti a ochraně rostlin před přehřátím. I zde je nutno dbát na dostatečné větrání.

Zvláště důležitá ve spojitosti s vlhkostí je i kontrola teploty. Tyto hodnoty by měly být sledovány teploměrem a vlhkoměrem v pravidelných intervalech. Čím teplejší je vzduch, tím více vody může vázat, což by se mělo při pěstování v umělých podmínkách (především) zohledňovat.

• OSVĚTLENÍ
• TEPLOTA
• ZÁLIVKA

©Markus Welge

T: Saša Sjatkovský