CCPS o.s. - Česká společnost pěstitelu masožravých rostlin

I když lokalita leží vysoko v horách a dostat se sem uprostřed zimy není jednoduchý úkol. Přesto však vidět tuto lokalitu uprostřed zimy bylo něco, co jsem chtěl udělat už dlouhé roky. V lednu 2010 jsem se svou milovanou ženou podnikli tuto náročnou, ale zajímavou cestu...

Cesta:

Existuje několik lokalit, kde se Darlingtonia vyskytuje ve velkých nadmořských výškách v horách Sierra Nevada. Jedna z nich se rozkládá na velkém vlhkém svahu s průsakem na pasece uprostřed borovicového lesa a darlingtonií tady roste spousta.

Na této lokalitě jsem byl bezpočtukrát během několika let, ale vždy to bylo v některé z částí růstové sezóny. Chtěl jsem vědět, jak tato lokalita vypadá uprostřed zimy. Udržuje proud potoka lokalitu bez sněhu, nebo je v zimě celá lokalita pokryta sněhem?

V lednu 2010 jsem se rozhodl, že lokalitu navštívím. Na cestě byla bouře, ale doufali jsme s mou ženou, že se vrátíme před západem slunce a budeme hotovi se svou prací a zábavou předtím, než sněžení naruší naše plány. Takže jsme sbalily naše fotografické vybavení, teplé oblečení, sněžnice a zamířili do hor!

Letní pohled:

Dosažení této nádherná lokality je poněkud komplikované. Jakmile opustíte hlavní dálniční systém, musíte jet několik kilometrů po vydlážděné, klikatící se horské cestě a potom pokračovat několik dalších kilometrů po nezpevněné cestě předtím, než se dostanete na soukromou cestu (nápadně označenou "Nevstupovat", ale já mám povolení ke vstupu od vlastníků pozemků).

I když komplikované, je to během léta vcelku jednoduché. Ale během zimních měsíců, cesty jsou zasněžené a uzavřené. Nikdy jsem lokalitu uprostřed zimy nenavštívil, i když jsem tam byl několikrát časně z jara. Tyto jarní cesty odhalily, že lokalita byla ukryta pod množstvím sněhu, ale s mnoha velkými okrytými a mokrými plochami. Dlouhou dobu jsem chtěl vědět, jak tato lokalita uprostřed zimy opravdu vypadá...

Jarní obrázek: 

Beth a já jsme vyrazili toho dne vozem, rozhodnuti dostat se tak blízko k lokalitě, jak jen to bude možné. Jeli jsme po vnitrostátní silnici 80 vysoko do hor a poté po několika klikatých horských dálnicích a nakonec po úzké horské cestě, která vedla až do alpinského pásma.

Ujeli jsme pár kilometrů po horské silnici, když jsme dorazili k místu, kde sníh zablokoval silnici. Příhodně položená velká plocha nám ponechala dost prostoru k zaparkování vozidla. Ve skutečnosti zde bylo zaparkováno také několik dalších vozidel – všechny s na zakázku udělanými vlečňáky, které byly očividně využívány k převozu podivných, rekreačních, sněžných vozidel, která se vzpírají jednoduchému popisu.

Na nebi visely těžké mraky a já byl poněkud nervózní právě kvůli očekávanému počasí – pro pozdní odpoledne byl předpovídán masivní blizard. Pokud by sníh začal padat příliš brzy, odjezd vozem by se mohl ztížit nebo bychom také mohli zapadnout daleko od jakékoliv snadné pomoci. Zaparkoval jsem vozidlo otočené směrem s kopce dolů, takže jsme se alespoň nachystali ve směru našeho možného útěku. Beth a já jsme nasadili sněžnice a na dlouhé plahočení po sněhem pokryté cestě.

Příchod:

Když přeskočíme o několik hodin kupředu, takovýto obrázek se nám naskytl, když jsme dorazili na místo.

Beth stojí na okraji hustého hájku vodomilných olší (Alnus). Můžete vidět některé z větví těchto olší, které jsou skloněné vahou sběhové pokrývky. Mezi Beth a mnou jsou hustě rostoucí darlingtonie. Nemůžete je ovšem vidět, protože jsou více než 120 cm pod sněhovou pokrývkou! Tedy něco kolen 4 stop.

Mraky byly zlověstně temné a začalo hustě sněžit. To znamená, že nebylo zrovna ideální osvětlení a já musel použít dlouhý expoziční čas. Proto také sněhové vločky vypadají jako proudy deště.

Celkově vzato, tohle je, milý příteli, skvělé prostředí pro darlingtonie!

Sněžení se stupňuje:

Tady je další pohled svahem vzhůru, oblastí, která není tolik zvlněná.

Můžete si všimnout, že začalo opravdu hustě sněžit. Dal jsem dohromady něco matematických čísel, abych se dobral toho, kolik budeme potřebovat času, abychom se dostali zpět na dálnici za předpokladu, že se budeme moci pohybovat zpět běžnou rychlostí na sněžnicích a nebudeme mít problém vyjet s naším vozem z místa, kde parkujeme, a vyšlo mi, že můžeme na lokalitě strávit pouze 30 minut. V tuto chvíli jsme měli za sebou už polovinu tohoto času.

Když jsem viděl, jak sněžení houstne, začal jsem být poněkud úzkostlivý. Opravdu jsem se nechtěl vrátit k vozu a zjistit, že je zapadané sněhem tak daleko od civilizace. (Mobily jsou v horách nepoužitelné.)

Podíváte-li se na linii stromů, po přibližně pěti kmenech (počítáno zprava), vidíte ten celkem normálně vzrostlý strom, s dalším poněkud útlým stromem od něj vlevo (a potom nějaké křoví), a malý zbytek kmene po jeho pravé straně? Dobře.

Více sněhu:

A nyní následuje další snímek sněžného prostředí.

Na předchozím snímku jsem vás upozornil na skupinu stromů a zbytek kmene. Na tomto snímku jsou také, hned pod a za sněhem pokrytou větví vpravo dole v popředí snímku. Vidíte je?

Jen tak pro zajímavost, tady máte fotografii pořízenou během léta a z místa ještě o kousek víc vpravo, než je pořízena zimní fotografie. Přesto je to zajímavé srovnání.

A ještě více sněhu:

Další vlny na sněhu. Co k tomu víc dodat, opravdu...

Ach jé!

...nic víc než jen připomenutí toho, jak to tady vypadá během léta!

Vidíte ten strom, sotva pozorovatelný na levé straně jako temně skloněný kmen, vytvářející stín na ploše průsaku?

Skloněný strom:

Toto je obrázek stejného stromu (vzadu vlevo) v zimě. Tento snímek je pořízen více zleva, což je důvodem toho, že je pod vzrostlým stromem vidět ta malá borovice.

Další letní obrázek:

A další pohled ze stejné obecné perspektivy.

Psaní této reportáže mě inspirovalo k opětovné návštěvě lokality toto léto a také k tomu, abych se pokusil rekonstruovat zimní snímky přesně tak, jak je to bude v období plného růstu možné. Mohla by to být zábava!

Tak to jsem já!

Tenhle snímek pořídila Beth ve chvíli, kdy jsem pracoval na nějaké fotografii. Fotografování rostlin během silné a mokré sněhové bouře a současného stání na sněžnicích, bylo velkou výzvou.

Překvapení!

Jen se podívejte, co jsem našel potom! Na okraji mýtiny, pod borovicí, chráněné před většinou sněhové nadílky, jsem skutečně objevil pár ze sněhu vykukujících láček. Je tam také pár semeníků!

Život v chladu:

Jiný pohled na stejné láčky, tentokrát ukazující poněkud více z chladného místa, který nazývají domovem, tedy minimálně během zimy.

Můžete si všimnout pár borovicových větviček, pod kterými trs rostlin roste.

A opět já:

Na téhle fotce jsem takový přikrčený. Sníh se v tuto chvíli dolů doslova sypal a můj stupeň znepokojení se zvyšoval – přemýšlel jsem o pravděpodobnosti zapadání našeho auta sněhem. Také kdykoliv jsem vytáhl fotoaparát, přistály na ní velké vločky sněhu a tály. Tělo mého fotoaparátu a makro objektivy byly pěkně drahé a nechtěl jsem je zničit. Celkově vzato, byla to pěkně náročná práce!

Obrázek z časného jara:

A tady je další jarní snímek, ukazující mnoho stejných elementů jako předchozí fotografie. Podívejte se na oba a srovnejte...

Květy:

Končím posledním snímkem vytvářejícího se květu darlingtonie tak, jak přibližně vypadá na počátku května. Je pozoruhodné myslet na to, jak tato poupata započnou svůj růst na podzim, ale během celé zimy jsou v dormanci, dokud pro ně nenastane ten správný čas k dokončení růstu a dozrání během jara. Rozhodně to je něco, na co je potřeba se těšit!

Nakonec jsme skončili s fotografováním a spěchali tak rychle, jak jen to bylo možné, zpátky k našemu autu. Když jsme konečně dorazili, auto bylo pokryto pěticentimetrovou vrstvou sněhu a také silnice byla zapadaná. Na cestách se začal vytvářet led, ale podařilo se nám na dálnici dostat celkem bez problémů. Podmínky zimní bouře způsobily, že se jízda po dálnici změnila v ploužení, ale to už byla brnkačka. Podmínky byly příšerné! Byla to úleva dostat se ze zasněžené krajiny zpátky do centrálního údolí Kalifornie, kde kvetly květy!