Zpráva z výletu: Louisiana a Mississippi, 2005 (1. část) |
Napsal Radek Kastner | |
[03.04.2010] | |
O: Zkraje roku 2005 jsme má úžasná žena a já byli na dovolené v Louisianě, Mississippi a Alabamě. Velké kusy cesty byly věnovány New Orleans, kde jsme sytili naše hudební touhy posloucháním jazzu a krmili se až do těžké strnulosti; čas jsme také trávili sledováním ptáků na Gulf Islands (byl čas migrace na sever). Ale strávili jsme i nějaký čas na lokalitách masožravých rostlin. Tato část světa je centrem výskytu Sarracenia alata, takže ty byly na vrcholku našeho seznamu…
Sarracenia alata s dýškem, 2005
Výlet: V dubnu roku 2005 jsme Beth a já cestovali do New Orleans nabažit se jídlem a hudbou. Takže vás žádám, abyste začali tuto retrospektivu tím, že si představíte tři dny jídla, jídla a jídla: Acme Oyster Company, Praline Connection, Cafe du Monde, Emeril’s, Felix’s a tak dále. Když jsme nejedli, tančili jsme na jazzovou hudbu a nekonečně se procházeli francouzskou čtvrtí a různými jinými okrsky v zoufalé snaze znovu nalézt chuť k jídlu na další monumentální chod. Nevyhnutelně jsme se nalezli ve stavu přeplněnosti, omámenosti, a potřebovali jsme přestávku. Takže jsme se stáhli do bezpečné vzdálenosti k Lake Pontchartrain mezi New Orleans a našimi nafouklými břichy. Dívat se po živočiších a rostlinách bylo nezbytné, abychom se ozdravili a obnovili naši stravovací rovnováhu.
Jihovýchodní Louisiana a obzvláště jižní Mississippi zahrnuje
velkou část akčního rádiu Sarracenia
alata. Přestože má pěkné, vzpřímené láčky, tento druh není moc výstavní a
možná je díky tomu podceňován. Ale jak víte z názvu mé domény, já mám
špirlice opravdu rád, a tak jsem byl rozjařen z vyhlídky na návštěvu
posledních skvělých míst pro S. alata.
Zatímco většina fotografií zde jsou fotky masožravých rostlin rostoucích na
vnitrozemských lokalitách, ke konci této foto-eseje budu servírovat malé dýško
- několik obrázků masožravek, které jsme
viděli na pobřeží.
P.S. toto vše se odehrálo asi čtyři měsíce před hurikánem
Katrina. Lokality zobrazené na prvních deseti a posledních sedmi obrázcích byly
těžce zaplavené. Utricularia radiata:
Příběh začíná den poté, co jsme opustili New Orleans. Beth a
já jsme sledovali ptáky v údolní nivě mokřin listnatých lesů Pearl River
Basin, doufajíce, že obnovíme normální hladinu cukru v naší krvi. Byli
jsme veselí na duchu, protože hmyz byl na tolerovatelné úrovni a viděli jsme
ptáky nové pro oba z nás (kukačka dešťová byla obzvláště vzrušující).
Další na naší agendě bylo zajet ke Covingtonu
v Louisianě a utábořit se v jednou ze státních parků. Museli jsme si
pospíšit, pokud jsme se chtěli na místo dostat před západem slunce. Běda za
vyrušení. Nejdřív jsem našel zamoření nepůvodní rostlinou, která vypadala
znepokojivě jako Salvinia molesta, a
zabralo mi nějaký čas odstranit rostlinu, aniž bych zapadl do bahna. K mé
nelibosti Beth dala najevo, že neměla zájem plavat špínou místo mě. Ukázalo se,
že rostlina byla méně škodlivá Salvinia
minima, takže jsme šli svou cestou. Zpět na trase (Beth pospávala), byla
nutná další zastávka, když jsem zahlédl nějaké podezřelé žluté květy
v přerušovaných odvodňovacích příkopech lemujících silnici. Á, Utricularia radiata, rostlina, kterou
jsem předtím viděl jen jednou na předchozím výletě na poloostrovní Floridu.
Velmi pěkné! Pěkná malá potvůrka, že? (Zde je další
fotografie tohoto květu, pro vaše potěšení.)
Po prozkoumání této rostliny jsme skočili zpět do auta a
pokračovali na naší cestě k Covingtonu. I když denní světlo docházelo,
museli jsme udělat několik dalších zastávek. Nemohli jsme si pomoci; i ve
vysoké rychlosti a za soumraku, květy Sarracenia
alata v příkopu byly vidět a vábily. Takže jsme podlehli, a jako bonus
našli Drossera capillaris.
Wow, tři druhy, a to jsme je ani nehledali. Všechna znamení
byla příznivá. V této chvíli jsme nevěděli o překvapení, které pro nás
chystala noc. Zárodečné plováky:
Utricularia radiata je jedna z několika druhů
bublinatek, které vytváří zajímavé sady plováků na květenstvích. Jediný další
americký druh, který to dělá, je mnohem větší U. inflata. Tady můžete vidět sadu plováků v rané fázi vývoje.
V této fázi je struktura jen asi 1,5cm velká.
Tyto fotografie byly pořízeny skrz stěnu pětilitrového
akvária, se kterým vždy cestuji, pokud se nacházím v teritoriu bublinatek.
Cože? Vy necestujete s akváriem? Jak podivné. Podporuje to zajímavé
konverzace s personálem u odbavení na letištích.
Jak jsem říkal, snažili jsme se dostat do státního parku
včas, abychom mohli postavit stan. Ale po všech našich vyrušeních nás noc
chytila stále daleko od našeho cíle. Najít kemp začínalo znít komplikovaně.
Potom na čelní sklo začaly dopadat dešťové kapky. Začali jsme si pohrávat
s myšlenkou najít hotel místo stavění stanu.
Tady je měchýřkatá fotografie Utricularia radiata; ti,
kteří studují tento rod, ocení pravidelné dichotomické větvení listů viditelné
dokonce i na těchto mladých listech. Vlasaté!
Je tohle fotografie korálového polypa nebo mořské medúzy? Vypadá
to tak! Tato plovoucí struktura se blíží k dospělosti – má asi 2,5cm
v průměru.
Blesk se zavlnil v oblačné, nestálé obloze. Dešťové
kapky houstly a dělaly hlasité plesk! plesk! zvuky, jak jsme jeli. Strávit noc
stanováním znělo zoufale. Motel byl žádoucí. Velmi zajímavá struktura:
Tento vyspělý plovák má šest ramen. Normálně jsou takovéhle
plováky na vodní hladině, ale já jsem tenhle stáhl trochu pod vodu, abych se
vyhnul odleskům na hladině. Tady je jiná
fotografie, focená shora (odstranil jsem květ, abych tuto fotografii
pořídil). Záplava:
Vyrazili jsme brzy a navštívili několik lokalit, z nichž
nejpamětihodnější byla ta spravovaná The Nature Conservancy. Tato lokalita 1
má několik set akrů, s částí přístupnou po dlouhém chodníčku.
Nejprve musím okomentovat skvělé značení rezervace – bylo
informativní, přesné a zábavné, s bizarním nádechem někde mezi „The Savage
Garden“ Petera D’Amata a epizodou „The Jetsons!“ Nejen to, ale panely citovaly
jak doménu ICPS, tak mou vlastní. Lichotka zajistí dobrou recenzi!
Les byl asi pod stopou vody, a květiny normálně terestrické
byly ponořené. Velká voda byla prý následkem deště z předchozí noci. Jay
Lechtman mi řekl, abychom se podívali po Sarracenia
psittacina, ale ty musely být schované ve vodě (neviděli jsme žádné jejich
květy vykukující z vody). Bouřlivá voda na některých místech tekla celkem
rychle – ještě jsme o tom nevěděli, ale záplavy byly teprve na začátku…
Po našem úvodním prohlížení jsme si koupili oběd
v blízkém obchodě s potravinami. Dal jsem si sendvič muffaletta, Beth
si objednala bagetu oyster po-boy. (Zkuste říct oyster po-boy desetkrát
rychle). Občerstveni jsme se vrátili na chodníček. Voda se stala hlubší a
chodníček byl nyní jen asi 30cm nad záplavovou vodou. Beth začala studovat
barvu vody v zaplaveném lese, zatímco já jsem hledal věci
k fotografování.
1
Pokud mi zaměstnanci rezervace nedovolí, neodhalím jméno lokality, i když má
chodníček a značení. Rosnatka:
Tento malý chlapík, kterého jsem našel, je samozřejmě Drossera capillaris. Jen abych se
ujistil, prozkoumal jsem palisty několika listů (tento detail může pomoci u
obtížných případů). Toto není moc dobrá fotografie, ale zabralo mi věčnost, než
jsem jí pořídil, protože i když jsem měl správnou expozici, kompozici, a
objektiv připravené, musel jsem dlouho čekat, než jsem ji mohl vyfotit, protože
rezaví mravenci se všude motali, a já je prostě nechtěl na své fotografii. (Na
listech můžete vidět několik mrtvých mravenců, mňam mňam.) Nakonec jsem nalezl
moment, kdy všichni ti zrzaví mravenci byli pryč ze záběru. Malé bestie.
Tohle byl poslední snímek mého filmu a další filmy jsem měl
v autě. I když bylo vzdálené jen pět minut, bylo to iritující a nechám vás
představit si ty nadávky, které následovaly. Takže jsem se cákal cestou po
travnaté cestě zpět k autu. (Teď už po kotníky ve vodě, silnice byla
suchá, když jsme přijeli – hladina záplavové vody se zvedala!) Zavolal jsem
Beth svojí vysílačkou a říkal jsem jí o té záplavě a skoro jsem šlápl na
vodního hada (Nerodia sp.) Ne, nebyl
to jedovatý ploskolebec, ale stejně to bylo nepříjemné překvapení. Myslím, že
moje slova, která se dostala k Beth, byla „Opravdu, voda začíná být
uá-SH-ACK!!! (*click*)“ Květy!
Ale dost toho rozptylování: tady je to, co jsem hlavně přijel
shlédnout – Sarracenia alata! Teď si
vzpomeňte, že jsem byl v přírodní rezervaci a nesměl jsem sejít ze stezky.
Takže tato fotografie mi evokuje tuto lokalitu – krásné rostliny, ale trochu
mimo dosah.
Díky těmto květům rostliny opravdu vyčnívají. Pokud chcete
zkoumat špirlice, období kvetení je pro to skvělá doba, když láčky nevypadají
nejlépe. Rozhodl jsem se mačkat svou GPS tak často, jak budu moci, abych
zaznamenal lokality Sarracenia alata.
Nepochybně se sem někdy v budoucnosti vrátím, a tentokrát budu znát místa,
která navštívit.
Do háje, ti pitomí mravenci byli se stoupající vodou
zuřivější (jejich hnízda byla zaplavována), a v důsledku toho se začali
všude hemžit, i daleko od svých mravenišť. AU! AU! AU! Jednou za čas se vždycky
dostanou skrz vaši ponožku opravdu silným kousnutím. AU! AU! AU! Bližší pohled:
Našel jsem další sadu květů, tentokrát na okraji stezky. Ty
zřetelné krémové květy a žlutavé květy jsou velmi pěkné, pro mé oči
nejkrásnější znak druhu. Možná, že tento výlet nakonec nebyl tak špatně
načasován. (Tady je jiný pohled na květy.)
Jak jsem se potuloval kolem, všiml jsem si, že voda dále
stoupala. Hladina, která mi byla předtím po kotníky, nyní sahala k mým
lýtkům. Fakt, že takovéto vzedmutí se dělo na velké ploché lokalitě, byl
monumentem vší té vodě, která napršela noc předtím!
Zjistil jsem, že zrzaví mravenci omezili své skotačení1
na několik vyvýšených míst, která zatím nebyla zaplavena. Protože jsem už byl
unaven z jejich ometání z mých nohou, omezil jsem se na místa, která
byla pod několika cm vody. Tato strategie, jak jsem měl zjistit, byla jen částečně
úspěšná.
1
Skotačení, chápete? Skotačení? Pěkná láčka:
Zatímco většina láček Sarracenia
alata bylo stále nedospělých, několik raných rostlin, jako tato, měly láčky
dobře vyvinuté. Toto je typický příklad rostliny – většinou zelená
s vertikálním primárním žilkováním a s velmi málo (nebo žádnými)
sekundárními (horizontálními) žilkami, které spojují ty horizontální. Nevím,
jak bude tato láčka vypadat za několik měsíců – může zůstat světlá, může mít
více žilek, může si vyvinout pruh na hrdle, nebo může dokonce celá zčervenat.
Můj odhad je, že tato rostlina bude konvenční, světlá rostlina. Ale nikdy
nevíte; ten bledě oranžovo-červený nádech láčky může být předzvěstí
vzrušujícího zbarvení v budoucnosti láčky.
Jo, a podívejte se, podělaný zrzavý mravenec na křídle,
poblíž dna fotografie. Běhali nahoru a dolů po rostlině, a čas od času našli
nohu mého stativu a vyběhli také k mému fotoaparátu. I když vás nežahali,
museli vás znervózňovat. Začnete si je představovat všude. Tak tady jsou:
Po pořízení této fotografie jsem položil foťák na suchou
trávu, abych mravence prostudoval trochu více zblízka. Všimněte si, že při
záplavě se spojí dohromady ve velké katamarány nesoucí své bílé larvy a vajíčka
s sebou. Někdy (jak jsem zjistil), malé trsy se oddělí a plují po povrchu
vody, dokud nenaleznou něco, na co se vyšplhají. Jako vaše noha.1
Tento druh zrzavých mravenců (Solenopsis
invicta) je nepůvodní, a má významný vliv na životní prostředí, protože
redukuje původní biodiverzitu hmyzu a dalších členovců. Špatné příšerky.
Když jsem si sbíral své vybavení, zjistil jsem, ke své
extrémní nelibosti, že travnatý kopeček pod mým fotoaparátem nebyl vůbec suchý,
ale vlastně skrýval několik cm vody. Ano, tělo mého fotoaparátu bylo částečně
ponořené. Sledoval jsem s hrůzou, jak z něj voda vytéká rovnoměrným
pramínkem. Otevřel jsem zadní kryt foťáku a objevil vodu v cívce filmu, a
i někde v elektronice (LCD display začal ukazovat nějaké šílené, blikající
zprávy, a foťák začal pípat staccato varovné zvuky R2D2). Velký smutek. Po několik
dalších dní se novým koníčkem stalo sušení a čištění těla mého fotoaparátu, ale
díky velkému bohu Pentaxu, byl nakonec v pořádku a nakonec ani
nepotřeboval opravu!
Zachránil jsem Beth a sbalili jsme auto: ji, její výtvarné
vybavení; mě, mé vodní fotografické vybavení. Znovu jsme se hydratovali a zamířili
na východ do Mississippi a povídali si o tom, co jsme viděli a jeden druhému
neřekli pomocí vysílaček. Jak jsme jeli, klikal jsem na GPS vždy, když jsem
viděl květy S. alata svítit
v soumraku. Příště dám louisianským rostlinám více času. Vždycky je nějaké
příště.
Když si čtu, co jsem napsal, jsem zasažen tím vodním tématem:
záplavové vody, vodou naplněné fotografické vybavení, vodnaté puchýře,
hydratující se přírodovědci. Voda, voda všude!
Plánovali jsme tábořit tu noc v kempu v DeSoto
National Forest, ale tma nás opět chytila dlouho předtím, než jsme se tam
dostali. Zneklidňující myšlenky na další noc bouřek a mas panikařících
vykořeněných zrzavých mravenců nás užíraly. Naše rozhodnutí padlo a my si našli
motel v maličkém městě Wiggins v Mississippi.
1Jejich
bolestivá kousnutí končí jako vodnaté puchýře. Moje vydržely kolem deseti dní.
Štíp! Priority:
Příští ráno se Beth probudila šílená nedostatkem kofeinu.
Potřebovala kafe, ale já jsem nedoufal, že dostane žádaný nápoj ve vhodné
kvalitě. Jemně jsem poznamenal, že Wiggins není moc velká tečka na mapě, a
nebyla naděje najít laté house, ale ona byla odhodlaná. A jako matka tučňáka
najde své kuře, ona nás spolehlivě dovedla ke skvělé malé jídelně, která se
jmenovala něco jako „Sister’s Kuntry Café“, s výjimečně pitnými horkými
nápoji. Jídlo bylo také dobré, a porce byly tak absurdně velké, že se nám
zdálo, že jsme se přes noc kouzlem smrskli o 30%. „Malé“ palačinky byly udělány
přesně na průměr našich talířů, a byly proporcionálně štědré i ve vertikálním
rozměru. Můžu jen spekulovat o tom, jak vypadaly „velké“ palačinky. Servírka mi
řekla, že jeden z jejich pravidelných zákazníků přichází s věčnou
výzvou, že sní dvě velké palačinky, a zatím ještě nebyl úspěšný. Účet? Čtyři
babky každý. (Zmínil jsem talířky otrub, které se podávaly k jídlu?) Snídaně za námi a hladina kofeinu v krvi na patřičných 20 – 30 ppm, rozloučili jsme se s nově nabytými přáteli z Kuntry Café, obdivovali nějaké jiřičky a datly krmící se kolem našeho auta, a potom zamířili do naší dnešní destinace – úplného srdce teritoria Sarracenia alata. Byl jsem celý rozechvělý!
Page citations: Personal observations.
Revised: January 2007 T: Pavla Vacková |
|
Aktualizováno ( [03.04.2010] ) |
< Předch. | Další > |
---|