CCPS arrow Encyklopedie světa MR arrow FAQ - Barry Rice arrow Kde rostou masožravky? arrow Zpráva z výletu: Skákání přes bažiny v Idaho (1. část)
Zpráva z výletu: Skákání přes bažiny v Idaho (1. část) PDF Tisk E-mail
Napsal Radek Kastner   
[27.12.2010]

Pozdě v létě 2006 jsem měl cestu do centrálního Idaha. V této části USA jsou excelentní lokality masožravých rostlin, obzvláště místa s rosnatkami a bublinatkami.

Protože hodnoty živin jsou vyšší než ve vyvýšených bažinách, tyto lokality nejsou pravé bažiny a jsou místo toho nazývány mokřinami. Ale pokud jsou vhodné, mohou se zde vyskytovat masožravé rostliny. Doufal jsem, že najdu hlavně dvě rostliny: Drosera anglica a Utricularia intermedia. Cokoliv jiného by byla třešnička na dortu.

Cesta:

mapus12.gif

Cesty uprostřed léta mne zavedly do Idaha, což mi poskytlo příležitost k průzkumům mokřin v tomto báječném bramborovém státě. Konverzace s vědci z Idaha odhalila množství extrémně slibných lokalit, kde mohu najít rosnatky a bublinatky. Zejména jsem mohl hledat Drosera anglica, Utricularia macrorhiza, U. minor a U. intermedia. Samozřejmě budu mít oči otevřené i po předtím nezmíněných ..., jako D. rotundifolia, D. x obovata, U. gibba, U. ochroleuca, nebo cokoliv, co by mi mohlo přijít do cesty, i když žádná z nich nebyla hlášena v oblasti mého zkoumání…

Tato cesta se bude také pěkně hodit do mého výzkumu U. intermedia a U. ochroleuca v Kalifornii. Mám populace, které vypadají na půli cesty mezi těmito dvěma druhy, a strávil jsem mnoho hodin tím, že jsem se pokoušel pochopit, co přesně vidím v poli. Nekalifornské rostliny, jak jsem doufal, by mohly na situaci vrhnout nějaké světlo.

Měl jsem ve svém itineráři dvě lokality v Idahu: Warm Lake a Tranquil Basin. Někoho může šokovat vidět mne tyto lokality jmenovat, ale já si nedovedu představit nikoho cestovat celou tu cestu na tyto lokality, aby pytlačil masožravé rostliny. Vodní bublinatky jsou příliš bujné, aby byly ohroženy drobným pytlačením na této lokalitě, a zmiňovaná lokalita rosnatek je příliš vzdálená – pytláci (obecně líná a špinavá skupina) velmi pravděpodobně nebudou plýtvat energií, aby šli tak daleko, obzvláště když jiné lokality jsou mnohem blíže a snadněji znesvěceny.

Warm Lake:

usa-id001.jpg

Má pracovní cesta začala volným dnem. Takže jsem směřoval své auto z půjčovny k horám na sever od Boise.

Vždycky lituji má půjčená auta kvůli tomu, čím si se mnou musí projít. Toto byl jasně červený Chevy Cavalier bez jakýchkoliv doplňků. Neměl ani CD přehrávač. Bohužel jsem po 45 minutách zjistil, že anténa je rozbitá, takže jsem neměl vůbec žádný signál. Toto nevěstilo nic dobrého, protože jsem měl před sebou mnoho mil, a rádio by bylo dobrým společníkem při dlouhých hodinách na silnici.

Naštěstí pro můj nízký vůz, dnešek byl celý na dlážděných cestách. Silnice se vinula stále nahoru a postupně získávala výšku, až jsem dosáhl Warm Lake ve výšce 1614m n. m. Warm Lake je velké a ověnčené motorovými čluny, vodními lyžaři a chatami. Stál jsem na molu u severního okraje jezera a pozoroval linii pobřeží dalekohledem, a hledal vhodné prostředí pro rostliny. Také jsem se bavil sledováním skotačení čtyř padajících opilých sportovců startujících motorový člun.

Opravdu jsem neměl tušení, kde začít hledat rostliny. Vyřadil jsem rozlehlé úseky pobřeží kvůli lidské činnosti, ale nakonec, částečně z lenosti, jsem se rozhodl jít po břehu, kde jsem stál, a zamířit k velkému vlhkému poli vynořujících se ostřic (většinou Carex lasiocarpa, jak mi řekl Chris Murphy), které leželo na druhé straně malého odtoku z jezera (Warm Lake Creek). Vypadalo to slibně a možná plodně.

Nahoře je pohled přes mělký vtok, a tady je jiný pohled z v podstatě stejného výchozího bodu.

Utricularia minor!

utricminor011.jpg

Nebesa, to bylo snadné! Krátce po obejití břehu k poli ostřice (zkratkou přes roh jezera, kde jsem přešel příhodnou bobří hráz), jsem našel rostliny Utricularia minor nahloučené v otevřené vodě podél trav. Nejprve jsem našel listnaté stolony v bujném růstu, a potom jsem našel tyto rostliny v květu. Velmi pěkné! Pro měřítko mějte na mysli, že tyto květní stvoly jsou jen okolo 5cm dlouhé. Focení se stativem jen několik cm nad vodou je velmi vlhký proces.

Tady je pohled směrem dolů na rostlinu. Velmi pozorný student bublinatek může být zmaten zajímavým olistěním v pozadí (což není U. minor).

Viděl jsem U. minor v květu pouze jednou, paradoxně před pouhými pár dny v Kalifornii!

Skutečná mokřina!

utricminor009.jpg

Je pěkné vidět tolik rostlin kvést. Utricularia minor má často zajímavý znak ohrnutých okrajů spodního okvětního lístku dolů, což dělá květ velmi úzkým.

Všimněte si, jak jsou některé květy mnohem světlejší, než jiné – je to znak stárnutí. Vyvarujte se snah rozlišit druhy bublinatek podle přesného odstínu barvy květu. Mohli byste být zmateni staršími květy. Myslím na to, když slyším lidi mluvit o barvě květu Utricularia ochroleuca. Neříkám, že je to nemožné… jen buďte opatrní!

Je tu víc toho rušivého olistění vepředu vlevo…

Bližší pohled:

utricminor012.jpg

Takto vypadá Utricularia minor velmi zblízka. Všimněte si toho dolů zavinutého spodního okvětního lístku, a té absurdně krátké ostruhy. Květ je tak malý, že je tam skoro málo prostoru pro blizny a tyčinky! Myslím, že jsou tak roztomilé!

Pro vaše potěšení, přikládám několik dalších fotek květů Utricularia minor:

Téměř stejný, ale s jiným pozadím.

Jiné květenství, pohled zespodu.

Kalifornská rostlina.

Relativní obr!

utricmacro019.jpg

Tento mocný jedinec Utricularia macrorhiza kontrastuje s elegancí a delikátností Utricularia minor. Všimněte si, že spodní okraje jejích okvětních lístků se kroutí zrovna jako u U. minor, ale má tak extravagantní červeně žilkované horní vypouklá část  a zahnutou ostruhu, že tento detail snadno přehlédnete.

Potom, co jsem pořídil tuto fotografii, vytáhl jsem několik jedinců z vody, abych mohl udělat několik fotek ve vodě. Vlekl jsem rostlinu zpět k startovnímu místu člunů, kde bylo zaparkované moje auto. Když jsem přecházel bobří hráz, vystrašil jsem výjimečně pěknou užovku proužkovanou s červenými puntíky po stranách (Thamnophis sirtalis subsp. fitchi), který se poflakoval kolem hráze. Vylekal jsem další podobnou užovku cestou zpět – zřejmě to bylo dobré místo k poflakování, pokud jste had.

Toto je dobrá chvíle, abych vám řekl o své teorii promočených částí těla, a proč byste nikdy neměli očekávat, že zůstanete sušší, když zkoumáte vodní prostředí bublinatek. Na každý druh bublinatky, který zaznamenáte, počítejte, že se namočí velká část těla. Když vidíte jeden druh, očekává se kompletní zmáčení obou paží. (Z nějakého důvodu jsou v této teorii obě paže považovány za jednu entitu -  věřím,že skrytý důvod této …je kvůli zvláštním relativistickým efektům.) Pokud vidíte druhý druh, je na pořadu ekvivalent plného namočení jedné nohy. Při spatření třetího druhu je namočena vaše druhá noha a všechny spojující části pod páskem. Pokud máte dost štěstí, a vidíte čtyři nebo více vodních druhů bublinatek, jste oficiálně mokří od hlavy až k patě.

Tato teorie předpokládá, že se nechcete nijak zvlášť namočit. Na druhou stranu, pokud jste jako já, a trváte na zkoumání rostlin do detailů, jediný druh pravděpodobně povede k tolika pozorováním na břiše, že úplné promočení je zcela možné.

Barevné měchýřky:

utricmacro024.jpg

Zpět u startovního místa člunů jsem použil své cestovní akvárium, abych pořídil několik fotek vodních bublinatek. Líbí se mi, jak jsou měchýřky Utricularia macrorhiza často velmi barevné. Ta fialovo-červená barva je výsledkem pigmentace produkované uvnitř buněčných stěn měchýřku, a ne výsledkem lapené kořisti.

Pokud dáváte přednost přírodnějšímu vzhledu těchto stolonů, můžete se podívat zde.

Zploštělé listy:

utricinter009.jpg

A nyní nás přivádím zpět k rostlině, jejíž olistění jsem zmiňoal dříve; víte, olistění sedící na vodě na tomto snímku. Ta tajemná rostlina, ukázaná výše, je samozřejmě Utricularia intermedia. Tato rostlina je rozeznatelná podle zploštělých listových částí s velkým počtem brv na okrajích (tj. malých štětin).

Pozdější zkoumání čtverných žláz pod mikroskopem odhalilo normální orientaci (více méně biparalelní). Tyto rostliny nemohly být omluvitelně zaměněny s U. ochroleuca.

Jemné olistění:

utricinter010.jpg

Toto je něco podle mne velmi zajímavého. Toto je úplně stejný druh jako na předchozí fotografii. Ale tady, místo listů s relativně krátkými a zploštělými listovými segmenty, jsou tady listy mnohem jemnější. Není to zajímavé?

Nabyl jsem dojmu, ačkoli jsem nad touto záležitostí nestrávil dost času, abych to důsledně dokázal ke svému uspokojení, že rostliny rostoucí ve velmi mělkém bahně produkovaly ty po povrchu lezoucí listy, jako jsou na předchozím obrázku. Zatím rostliny rostoucí v hluboké a čisté vodě by produkovaly to jemné olistění, jako je vidět výše. Zajímavé.

Měchýřky:

utricinter011.jpg

Pro vaše potěšení jsem přidal několik obrázků měchýřků U. intermedia. Ten nalevo vypadá, že chytil nějaký druh malého červa.

Podívejte se na ten měchýřek vpravo, ten částečně zakrytý stonky. Dvě hlavní větve přívěsků v přední části měchýřku mají měděnkovou, téměř duhovou barvu. U tohoto jsou větve páskované tímto zbarvením. Zvláštní.

Vábící past:

utricinter012.jpg

Tady je pohled přímo na tu past. Toto je moje nejoblíbenější perspektiva, jak se dívat na pasti bublinatek. Je to tak…vábivé.

Na tomto obrázku vidíte detaily přívěsků pastí – mnoho jemných chlupů, ale také dva provazovité výběžky, které jsou opět pigmentovány měděně hnědě. Tady je podobný pohled na tu samou past, s jiným osvětlením.

Zvěřinec:

utricmacro017.jpg

Vodní obrázky kompletní, shromáždil jsem věci a vydal se zpět k ostřicovému poli, kde se schovávaly bublinatky. Opět jsem vyděsil další užovky na bobří hrázi. Mimochodem, chůze po vratkých ostřicových polích není nic triviálního. Pamatujete si mou teorii o namočených částech těla? Pokud se chcete vyhnout ponoření celého těla, nebo skvrnám na duši z hříchu ničení křehkých mokřin, musíte mít na mysli následující, když se přesunujete takovým plovoucím prostředím:

  • Pohybujte se pomalu, protože země je měkká a jemná vrstva listů a větiček; špatná volba, kam položit nohu, vás ponoří po pás do vody.
  • Pokud je země příliš křehká, stáhněte se zpět, protože nechcete zničit citlivé oblasti.
  • Vyhněte se vstupování na bobří stezky schované pod hrubými travami. Když šlápnete na jednu z těchto vodních dálnic, je to jako ponořit chodidlo do bazénu. Jedete DOLŮ a můžete si jako bonus zlomit nohu!
  • Poslouchejte ptáky – jejich pískání vás může varovat, pokud jste příliš blízko hnízda? Kdo by chtěl šlápnout na kuřata nebo vajíčka?
  • Mějte oči otevřené kvůli zajímavým rostlinám.
  • Dělejte vše zmíněné výše, a zároveň udržujte tašku s foťákem, stativ a ostatní vybavení v bezpečí. A neztraťte klíče od auta!

Vykonávání všeho zmíněného najednou je zábavné pozorovat. Vím to proto, že jsem příležitostně zvedl hlavu a viděl hloučky lidí sledujících mne z protějšího břehu nebo paluby člunu – s pusami otevřenými a zmatenými, co se týče mých záměrů. Díky tomuto se samozřejmě cítím hrozně tajemný.

Každopádně, fotografie výše je jednou z mých nejoblíbenějších z tohoto výletu, a dalo hodně práce ji zabrat.  Co z toho nelze poznat je, že když jsem vytvářel tento snímek, ležel jsem v bahně na okraji ostřicového pole, s chodidly vlečenými za sebou v otevřené vodě. Metrové nohy stativu byly kompletně ponořeny, a fotoaparát byl jen několik cm nad vodou. Ale stálo to za to. Můžete zde vidět všechny tři druhy bublinatky: U. macrorhiza a U. minor v květu, a listy U. media v pozadí. Tu a tam můžete na obrázku také vidět listy U. minor a U. macrorhiza, jak vykukují z vody. Líbí se mi, jak ten vynořující se složený list odráží strukturu květenství U. macrorhiza, a jak jednotlivé květy U. macrorhiza vypadají, jako by se rozhlížely kolem.

Všimli jste si toho modrého šídla?

Kladení vajíček:

utricmacro018.jpg

Jak jsem sledoval, šídlo opakovaně vzlétalo a přistávalo na různých místech. Nakonec přistálo na květu U. macrorhiza zadečkem do vody, a nakladlo vajíčka pod hladinu. Velmi zajímavé. Pořídil jsem asi 15 fotek tohoto procesu, a nakonec vybral tento a předchozí obrázek. Velmi zajímavé.

Bohužel, den se chýlil ke konci, a čekalo mne několik hodin řízení bez rádia před návratem do mého ubytování na noc. Posbíral jsem si věci a opatrně klopýtal ostřicovým polem zpět k mému autu. Na cestě zpět jsem vystrašil obvyklých pár užovek na bobří hrázi, a tentokrát jsem také viděl chřástala virginského, velmi pěkného a tajnůstkářského mokřadního ptáka.

U auta jsem si uvědomil, jak groteskně vypadám, oslizlý bahnem od hlavy k patě. Naštěstí Warm Lake je skvělé jezero na plavání. Alespoň bylo, než jsem učinil náhlý a strašlivý objev, že v něm je hodně pijavic. Po tomto objevu se mé ležérní plavání změnilo ve sprint ke břehu!

Goodyera oblongifolia:

goodyoblon002.jpg

Můj mítink – zábavný, produktivní a velmi zajímavý – trval tři dny v excelentním McCall Field Campus poblíž Payette Lake. Na jeho konci několik se několik z nás vydalo na cestu lesní stezkou v blízkém Ponderosa State Park. Po cestě jsme viděli mnoho těchto pěkných malých orchidejí.

Tady je kalifornský jedinec stejného druhu. Velmi pěkné listy, u této rosliny.

Piperia unalascens:

piperunala002.jpg

Tato malá lesní orchidej byla také velmi běžná (tady je obrázek ukazující celkový vzhled rostliny). Mimochodem, na těchto fotkách jsou vlastně kalifornské rostliny. Jsem jen upřímný, takže víte, že mi můžete vždycky věřit.

Ty malé nitky na fotce jsou pavoučí sítě.



Page citations: Personal observations.

Revised: January 2007

©Barry Rice, 2005

T: Pavla Vacková

Aktualizováno ( [29.12.2010] )
 
< Předch.   Další >