CCPS o.s. - Česká společnost pěstitelu masožravých rostlin

Jan Fiebinger 

Dlouho mi trvalo, než jsem se odhodlal k napsání těchto řádků, neboť na fóru je hezčích rašelinišť daleko víc, a tak jsem bojoval s pocitem, že budu nosit akorát dříví do lesa. Leč pak jsem si uvědomil jednu věc a to, že se pokusím vyvrátit (alespoň některým pěstitelům) názor, že “Na celoroční pěstování MR venku nemám dost místa“.

Tak tedy - v roce 2006 jsem si obstaral 3 sazeničky 2/3leté Sarracenia purpurea ssp. purpurea. Umístil je do plastového kýblu 45x45cm, hlubokého 55cm (k vidění je na fotkách níže). A ten zakopal až po okraj do země. Jako substrát jsem použil rašelinu x perlit 3:1. I když ne hned na poprvé – nejdříve jsem dával na dno vrstvu drenáže a navrch čistou rašelinu, pak rašelinu s pískem, což mi pak po tříletém přesazování přišlo jako „těžký“ substrát – rašelině písek neodlehčil, naopak se mi zdálo, že pomohl k tomu aby si rašelina spíše „sedla“.  Jako stanoviště jsem zvolil volný prostor uprostřed trávníku na jižním mírném svahu v podkrkonoší takže přímé sluníčko od cca 9:00 až do 17:00 v létě bez stínění, bez přívodu tekoucí vody, prostě jen tak. A začal jsem uplatňovat nabyté vědomosti a tedy laborovat, jaký, který nebo čí postup bude ten „nej“!

První roky jsem zaléval dešťovkou - tzn. když bylo víc jak 3dny 30st. ve stínu, tak jsem k nim nalil konev (10l) dešťovky (většina přetekla a odtekla do trávy). Původně jsem tam měl i trubičku vedoucí až ke dnu kvůli možnosti hlídání hladiny vody, ale časem jsem ji odstranil, neboť svoji funkci neplnila podle očekávání – zalívat skrz ni se nedá a díky malému průměru se hladina sledovala obtížně – takže šla ven.

Na jaře jsem odstraňoval uschlé a odumřelé láčky, pravidelně plel a na zimu jsem spřádal plány na zakrývání. Zkoušel jsem např. polystyrenovou drť, ale ne z klasického polystyrenu, ale takové ty šustivé válečky, kterými se vycpává obsah poštovních balíků. Ty jsem nasypal do síťového pytle od brambor a takto vytvořenými „polštářky“ milé špirlice přikryl. Přes zimu milé šustivé válečky téměř zmizely a to díky tomu, že byly vyrobeny z organického materiálu (recyklovatelné) a vlivem vlhka se rozpustily. Sárám to sice neuškodilo, ale tenhle pokus selhal. Druhou zimu jsem zkoušel naplnit přepravku na zeleninu listím a přiklopit tak sáry jako do hrnce a následně zaházet sněhem. Tato metoda má také svá „ale“! Listí tleje vlivem vlhka – přímo rostlinkám to nevadilo, ale drží se tam spousta nezvaných hostů slimáky nevyjímaje. Zkoušel jsem i chvojí, ale zdálo se mi, že málo kryjí a více chvojí jsem dávat nechtěl, abych nepolámal tou vahou rostlinky.

Na těchto obrázcích je vidět „jak šel čas“ – první obrázek jsou čerstvě zakoupené semenáče, na druhém obrázku jsou po šesti letech – tedy po dvou přesazeních a na tom třetím je poslední záchvěv zimy – jaro 2013.

Pak přišlo období, kdy jsem asi 2 roky bydlel mimo a po návratu jsem s údivem pozoroval, že se mým sárám nejen dobře daří, ale že se mi v tom kýblu i vesele množí. Takže pokud můžu shrnout své poznatky při pěstování tohoto druhu MR, tak úplně stačí plastová nádoba tvaru kýble – tedy spíše hlubší než širší (lavor by snáze promrznul) a zakopat jej na slunném místě. Když se v období tropických veder občas zalije, pak máte víceméně vyhráno.

Pro doložení své doměnky uvádím malý příklad:

obr.01.jpg                                          obr.02.jpg 

Na obrázku obr.01.jpg je S.purpurea vysazená do zakopaného plastového kbelíku (byl to dárek do malé zahrádky). No a pak jsem se na tuto zahrádečku vrátil cca po 5ti letech a jak vypadá můžete vidět na obrázku vedle. Musím dodat, že to není napodobení domoviny a ani jsem nepočítal s tím, že se jim tam v těch rozpálených letních kamenech bude dařit, ale jak vidno daří a dokonce má i pár odnoží. Nutno ještě dodat, že v tomto případě je stíněná okolní klečí a tak má přímého sluníčka max. 7hodin denně. Takhle si ji umím představit prakticky kdekoliv … malé předzahrádky a dokonce před činžákem či panelákem v těch mini zahrádečkách (pochopitelně se souhlasem domovníka).

No a protože se tam už moc mačkaly, tak jsem se rozhodl letos pro malé rašeliniště, kde bych zkusil i rosnatky a nějakou tu tučnici.

1.jpg       

     2.jpg                                          3.jpg                                              4.jpg

Terén je v kopci, takže mírně svažitý, díra 1m x 2m a hloubka 80cm.
Kvůli "úspoře" rašeliny jsem vymyslel na "nejvyšším" místě "koutek", kde budou částěčně v rašelině v květináčích, obsypané mulčovací kůrou vřesovníky z OBI - budou předpěstovávané pro zimní truhlíky do oken, oddělené větví od ostatních MR.
Díra byla vystlána starým kobercem, rybníková fólie z OBI - tl.0,5mm. a geotextílie. Na dno kanystry - do kanystrů jsem vyvrtal díry a celé je přikryl geotextilií aby písek či rašelina nevnikaly dovnitř. min. do poloviny výšky kanystrů jsem nasypal písek=další úspora rašeliny. Celá jáma spolkla 3 a půl balíku bílé / baltské rašeliny (http://www.ceske-zahradnictvi.cz/-c-19/agro-raselina-baltska-bila), 20ks 3l sáčků perlitu a cca dva sudy dešťovky.

              5.jpg                     6.jpg                    

7.jpg                     8.jpg

No, tady už je vřes, ořezané kraje - v pravé, spodní části je zvýšený terén pomocí klády - vyrovnala se tím částečně terénní nerovnost. Smrková kleč je zasazena mimo rašeliniště, ale svým převisem udělá stinné místečko a v pozadí je "kbelík" s původním trsem purpureí.
Poslední dvě fotky jsou téměř finální - sáry jsem rozsadil - 43ks růstových středů ale sázel jsem je v trsech po dvou/po třech. Do volného prostoru vedle jsem dal D.intermedia, D.filliformis, D.binata, D.anglica, D.rotundifolia, P.vulgaris, P.bohemica a jednoho křížence Sarracenia, který má mrazuvzdorné ambice. Jsem přesvědčen o tom, že všecky nepřežijí zimu, ale kdybych pár druhů otužil, tak bude rašeliniště za pár let dokreslené. Jediný nemasožravý druh je tam trs ostřice a začíná se i mech objevovat.

11.jpg                     12.jpg

Na těchto obrázcích už jsou kytičky na začátku letošního (2013) léta.